Mikulda

V letošním roce nás na mikulášskou nadílku pozvali do Blatna, kde otvírali nově zrekonstruovanou politicko-výchovnou světnici (rozuměj kulturní zařízení).

Blatenští však netušili, že naším heslem je … v množství je síla… a byli trochu zaskočeni početností naší skupiny.

Pro děti byly nachystány soutěže a sladké odměny, pro dospěláky výborný svařák. Když byly děti dostatečně vysoutěžené a svařák dopit, dostaly děti lampióny a vydali jsme se na kopec k obecnímu úřadu, kde byl  slavnostně rozsvícen vánoční strom.

V tom okamžiku přijeli saně tažené koňmi, z nich vystoupil Mikuláš se svojí družinou a ze tmy se vyřiřítili čerti. Ani letos si však  žádné děcko neodnesli a Mikuláš jen naděloval.

Poděkování patří Obecnímu úřadu Blatno, že nás pozvali mezi sebe a jmenovitě Babetě Rabasové, že na nás nezapomněla.

(Jestli stihnou do příštího roku přistavět kulturák, třeba nás zase pozvou.)

4. benefiční představení  ,,…jsme tu s vámi…“ z pohledu předsedkyně

Letošní benefici provázel od počátku trochu zmatek, ale nakonec vše dopadlo na výbornou.

Nejprve se Petrušce v červnu narodila Žofinka a tak nám odpadla keramika. Moje nejlepší ,,podržtaška“ (jak se sama s oblibou nazývá) Zdeňka začala chodit do zaměstnání a do školy a tak jí na sdružení zůstalo jen málo času. Zmatek byl také s termínem v divadle a se Zdeňkem Turkem, který představení uváděl, jsem se sešla až v pátek před beneficií.

Prostory pro výrobu keramiky nám poskytla paní ředitelka Horská ve škole, tak jsme již od října mohli začít tvořit. Na termínu v divadle jsme se nakonec také shodli. Akorát ta Zdeňka mi fakt hodně chyběla. Musím ale říci, že bez ní a bez jejího muže Martina bych to opravdu nezvládla a výsledný efekt by byl poloviční. Oba pracovali doma do noci a dávali dohromady prezentaci sdružení, která se promítala během celého představení a měla u publika veliký úspěch.

Večer před beneficií mi zavolala Olina Bartošová z Loun, že Boubelky nedorazí kvůli sněhové kalamitě. Naštěstí ráno bylo nebe vymetené a  ostatní účinkující dorazili, dokonce i z pražské konzervatoře Jana Deyla pro nevidomé a slabozraké.

Poslední šok mi přichystal Zdeněk Turek, kdy jsem jako správná ,,konzerva“ očekávala moderátora, uvádějícího naše BENEFIČNÍ představení, přinejmenším v bílé košili a kravatě, když už ne ve smokinku. Krve by se ve mně nedořezal, když jsem ho koutkem oka zahlédla, jak křepčí po jevišti ve zlatavém livreji a-lá Fredy Mercury – a to byl teprve začátek. Co následovalo při závěrečném čísle, jsem si nepředstavovala ani ve snu. Mistr to ale pojal po svém a výborně!

Letošní benefice vynesla našim dětem přes 177 000Kč. Tato částka vznikla součtem tří položek : darů od sponzorů – 162 000Kč, vstupného – 6 000Kč a prodejem výrobků postižených dětí – 10 000Kč. Tyto finanční prostředky poslouží k částečnému pokrytí činnosti Asociace Pro HANDICAP v následujícím roce 2011.

Děkujeme  účinkujícím za maximální výkony, kantorům za přípravu našich dětí a všem našim příznivcům za finanční i morální podporu během představení.

Zvláštní poděkování patří

paní Anně Kannewurf a její firmě DEK-ART za nezištnou pomoc při přípravách benefice a výzdobě divadla.

Paní Pláničkové a její cukrárně PETRA za dorty, které věnovala našim handicapovaným umělcům.

Manželům Adamovým a jejich Květince u Edemsů za dodání květin.

Café Atriu a jeho zaměstnancům za pomoc při obsluze v občerstvení.

Andee Löblové za propagaci

Mílovi Štáfkovi za nádherné fotky

Pepovi Legutkovi za pěkné video z představení

Vážení sponzoři, přátelé, kamarádi,

sečteno, podtrženo

177 283Kč

Bližší informace proběhnou v následujících dnech zde na webu.

MNOHOKRÁT DĚKUJEME!

4. BENEFIČNÍ PŘEDSTAVENÍ Jsme tu s Vámi

I v roce 2010 jsme se pokusili uspět s našimi projekty u Nadace NROS – Pomozte dětem. Hodnotitelská komise vybrala individuální projekt a tak se letos štěstí usmálo na Míšu Sejčka. Kuře mu přispělo na elektrický invalidní vozík částkou 35 000Kč. Doufejme, že vozík přinese Míšovi už Ježíšek pod stromeček.

Děkujeme Kuřeti za jeho štědrost!

P.S. Maminka Eva si focení náležitě vychutnávala.

RYBÁŘSKÉ ZÁVODY
Neděli 10. října se postižené děti zúčastnily rybářských závodů, které pořádala Asociace pro HANDICAP z Chomutova. Rybník s celým zázemím dětem zapůjčilo První otvické vodní sdružení. Kdo neměl vlastní prut mohl si jej na místě zapůjčit, mladí rybáři dostali i návnady. Výsledky rybaření nebyly nijak významné, o to větší bylo nadšení, když rybu děti vytáhly. Absolutním vítězem se stal Vojta Deák z Jirkova ( viz foto ), který chytil kapříka 49cm.
Krásné počasí umocnilo zážitek mladých rybářů. V průběhu dne si mohli opéci buřtíka na připraveném grilu nebo nakrmit ovečky, daňky nebo pštrosy. Za nevšední zážitek dětí z Asociace Pro HANDICAP patří dík Pavlu Tothovi, Stanislavu Marešovi, Janu Koubovi a Ivo Brabcovi, kteří nám poskytli areál rybníka.

Koncem prázdnin jsme se sešli u Věrky na zahradě, abychom oslavili její dvanácté narozeniny. Počasí sice nebylo ideální ( koneckonců jako celé léto ), ale chvílemi i nepršelo :-). Stoly byly obloženy dobrotami, buřtíky se pekly a dary se rozbalovaly. Kytara hrála a jako tradičně jsme se rozcházeli za tmy.
Děkujeme všem gratulantům!!!

V uplynulém týdnu se ve dnech  19.7 – 23.7.  uskutečnil na ZŠ 17. listopadu příměstský tábor pro děti s nejtěžším tělesným postižením a kombinovanými vadami.

S myšlenkou integračního příměstského tábora přišla Asociace Pro HANDICAP před 3 lety za vedením zooparku. Po personálních změnách však byl zrušen EKOtábor, který zoopark každoročně pořádal a  jehož účastníci měli asistovat  postiženým dětem. V následujících letech tak bylo od pořádání táborů pro děti s postižením upuštěno, protože organizace a zajištění tohoto typu tábora je velice náročné z personálního, ale hlavně z odborného hlediska. Každé dítě s těžkým postižením potřebuje k sobě člověka, který je mu k dispozici po celých 24 hodin a  pomáhá mu při zvládání běžných denních činností jako je např. hygiena, oblékání, jídlo a další úkony, které zdravé děti dělají zcela automaticky. Tyto děti však vyžadují i speciální tábornický program, který odpovídá jejich fyzickým a mentálním schopnostem, který je dokáže nejen zaujmout, ale i pobavit. Není jednoduché vybrat vhodnou lokalitu, kde by se mohli pohybovat vozíčkáři a prostředí, jehož změnu, by bez vážnějších problémů unesli mentálně postižení.

Všechna úskalí tohoto speciálního tábora, jediného tohoto druhu v ústeckém kraji, nám pomohli vyřešit právě na ZŠ 17. Listopadu v Březenecké ulici v Chomutově. Paní ředitelka poskytla pro účely tábora prostory školy, které děti dobře znají a které jsou vybaveny speciálními pomůckami a hračkami, relaxačním vodním lůžkem, keramickou dílnou, tělocvičnou, jež mohli děti po celou dobu tábora využívat. Pro děti byly mimo jiné připraveny výlety do okolí, jízda Wagonetou na 1. mlýn, návštěva zooparku, hry na interaktiví  tabuli, masáže, canisterapie a nesmělo chybět ani opékání buřtíků a hra na kytaru. Na tábor byl pozván i Bc. Petr Procházka, preventista  policie ČR. Děti si tak mohly zblízka prohlédnout a vyzkoušet policejní auto, jako řidiči, spolujezdci či zatčení. Jedním z nevětších zážitků bylo pro děti bezesporu spaní ve škole, které  absolvovali ve spacácích, jako správní greenhorni.

Týden utekl jako voda a nikomu se nechtělo domů. Děti se se slzami v očích loučily s tím, že by si  příští prázdniny chtěly tábor zopakovat. Tak se budeme všichni snažit, aby se jim jejich přání splnilo.

Na plynulém chodu tábora se podíleli manželé Mentovi z jízdárny na Hrádečné, pan Roman Pislcejk, Lahůdky Osada z Jirkova a pizzerie Quaranta.

Zvláštní poděkování patří paní ředitelce Mgr. Haně Horské za pochopení a vstřícný přístup. Dále Mgr. Janě Hřibovské, která připravila program a zajistila chod celého tábora a jejím kolegyním Věře Fickové, Blance Benešové  a Anně Nitkové,  učitelkám ZŠ 17. listopadu, které se o děti ochotně a s nadšením staraly i v době prázdnin.

Psychorehabilitační pobyt v Sedmihorkách

26.6. – 3.7. uspořádala Asociace Pro HANDICAP psychorehabilitační pobyt v Sedmihorkách u Turnova, v samém srdci Českého ráje.

Děti i rodiče uvítali možnost prodloužit si prázdniny alespoň o pár dní a vyrazili. Penzion Podháj, kde jsme se ubytovali, se nachází přímo v chráněné oblasti pod hradem Valdštejn. I přesto, že Sedmihorky jsou nejnavštěvovanější lokalitou Českého ráje, na Podháji panoval klid, kterého jsme si po celodenním výletování užívali ve stínu pergoly a orosených nápojů.

Na každý den byl naplánován výlet, na který jsme vyráželi hned po snídani, a protože bylo tropické počasí, odpoledne jsme trávili u vody.

Hned první výlet z Podháje na Hrubou skálu, Valdštejn a zpět, byl ve znamení velkého dobrodružství. Účastníci zájezdu nedbali rad znalců místního prostředí a jali se kouty Hruboskalska prozkoumávat na vlasní pěst. 1. skupina , která šla Myší dírou, po cca 30 minutách čekání na nádvoří Hrubé skály vyslala SOS 2. skupině, která musela s vozíčkáři skalní masiv obejít. Na dotaz, kde že jsou takovou dobu, jim bylo sděleno, že právě objevili pravou Myší díru. Bohužel minuli cestu, kterou měli vyjít nahoru ( protože byla moc do kopce…) a došli až ke skalní průrvě u Adamova lože. Největším problémem nebylo provléci mezi skalami spastického Stáníka, který šel trochu natáhnout, ani kočárek či invalidní vozík, který šel složit, ale ortopedická sedací ortéza.  I tento logistický oříšek byl nakonec úspěšně vyřešen a celá 2. skupina dosáhla asi po hodině zámku Hrubé skály. Nejhorší měli za sebou a celý výlet před sebou :-).  V následujících dnech jsme navštívili zámek Dětenice, jeho pivovar a středověkou krčmu, Jičín a Rumcajsovu ševcovnu, zámek  Sychrov, Hrubý rohovec, Kost, Trosky, Humprecht a rozhlednu na Kozákově.

Pobyt se vydařil a opět splnil svůj smysl. Tím je integrovat postižené děti do společnosti, sdružovat rodiny pečující o postižené děti a učit je vzájemné pomoci a toleranci.

(more…)

Vodní hrátky na Kamenčáku

V neděli 20.6. se sešly rodiny s postiženými dětmi v areálu loděnice na Kamencovém jezeře. Stalo se již téměř tradicí, že koncem školního roku pořádá Sportclub 80 ve spolupráci s Asociací Pro HANDICAP vodní hrátky.V letošním roce byly pro děti přichystány různé druhy plavidel, která si mohly pod vedením zkušeného instruktora vyzkoušet. Trpělivost vodáků byla neuvěřitelná stejně tak jako výsledky výcviku. Po několika hodinách trpělivého vysvětlování mnohé z postižených dětí zvládly jízdu na kanoi zcela sami. Odměnou všem byl opečený buřtík a dobroty, které napekly maminky.

Děkujeme SportClubu 80 za propůjčení prostor a plavidel a těšíme se na další akci.

Zvláštní poděkování patří Honzovi Říhovi a Zbyňkovi Vondráčkovi, kteří se dětem celé odpoledne věnovali.

(more…)